Daňová evidence
Jednoduché účetnictví
Podvojné účetnictví

Podvojné účetnictví

Účetnictví je systém pravidel, pouček a metod, jejichž pomocí se dokumentuje a hodnotí hospodaření daného subjektu. V Česku je vedení účetnictí upraveno zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Na Slovensku pak zákonem č. 431/2002 Z.z., o účtovníctve.

Podvojné účetnictví je považováno za vyšší formu vedení účetnictví. Pro podvojné účetnictví je charakteristický podvojný zápis všech případů, ke kterým dojde. Každý účetní případ je zaúčtován souvztažně na dvou účtech, na opačných stranách: jednou na straně "Má dáti" a po druhé na straně "Dal". Účty (a zápisy), na kterých se účtuje stejná operace, se nazývají souvztažné. V podvojném účetnictví se účtuje o výnosech a nákladech, o majetku, závazcích a pohledávkách.

Podvojné účetnictví se objevuje již ve 13. století ve městech severní Itálie, v Janově a Benátkách, kde se dále rozvíjelo a odkud pochází "vedení knih benátským způsobem. Z Itálie se rozšířilo do všech významných center obchodu. První soustavný výklad k podvojnému účetnictví podal Luca Paccioli v knize "Summa di arithmetica, geometria, proportioni et proportionalita" v roce 1494. U nás se toto účetnictví objevuje v polovině 18. století. Účetnictví musí splňovat tyto principy: dokumentace, správnost, přehlednost, úplnost, prokazatelnost, srozumitelnost, trvalost.

Princip dokumentace je základní podmínkou průkaznosti účetnictví. Hospodářské operace nevstupují do účetnictví přímo, ale prostřednictvím účetních dokladů, ověřených záznamů o hospodářském jevu (vystavená faktura, přijatá faktura, příjmový pokladní doklad, výdajový pokladní doklad,...). Účetní doklad musí mít náležitosti: označení účetního dokladu, pokud nevyplývá z jeho obsahu, popis obsahu účetního případu a označení jeho účastníků, peněžní částku nebo údaj o množství a ceně, datum vyhotovení účetního dokladu, datum uskutečnění hospodářské operace (není - li shodné s datem vyhotovení účetního dokladu), podpisy osob odpovědných za účetní případ a osoby odpovídající za jeho zaúčtování. Pokud je doklad formálně a věcně správný , může být zaúčtován.

Účetnictví je správné, pokud je účtováno v souladu se zákonem, neodporuje zákonům a dalším předpisům a ani neobchází jeho účel.

Účetnictví je přehledné, je - li uspořádáno např. chronologicky, číselně nebo druhově, včetně případných oprav.
Účetnictví je úplné, pokud jsou v účetních knihách zaúčtovány veškeré účetní případy, ke kterým v daném účetním období došlo.

Účetnictví je průkazné, jestliže veškeré doklady jsou průkazné, stejně jako účetní záznamy a provedená inventarizace.

Účetnictví je srozumitelné
, jestliže umožňuje určit obsah účetních dokladů a záznamů.

Trvalost znamená, že je účetnictví vedeno způsobem zajišťujícím trvalost účetních záznamů a účetní jednotka je schopna splnit povinnosti spojené s jejich úschovou podle zákonů o účetnictví a archivnictví.

Podle zákona o účetnictví jsou účetní jednotky povinny vést účetnictví po celou dobu své existence, tedy ode dne vzniku do dne zániku (od zahájení činnosti až po ukončení činnosti), přičemž jsou povinny vést jedno účetnictví za celou účetní jednotku. Zákon dále stanovuje povinnost dodržování směrných účetních osnov a používání daných účetních knih v případě podvojného účetnictví, v případě jednoduchého účetnictví pak používání účetních knih, jež jsou pro jednoduché účetnictví určeny. Dále pak musí dodržovat další podmínky stanovené zákonem, např. způsoby oceňování, odpisování, postupy pro tvorbu a použití rezerv, označení a uspořádání položek účetních závěrek a metody konsolidace účetní závěrky.

Zákon o účetnictví umožňuje k vedení účetnictví používat technické prostředky; nosiče dat a účetní programy, případně jiné programové vybavení. Veškeré skutečnosti, které se týkají účetnictví, musí být zaznamenány účetními záznamy. Ty mohou být seskupeny do souhrnných záznamů - účetních dokladů, zápisů a knih. Souhrnným účetním záznamem jsou rovněž odpisové plány, inventurní soupisy, účtové rozvrhy, závěrky a výroční zprávy.

Účetnictví musí být vedeno věrně a poctivě. Účetnictví je vedeno věrně, pokud obsah účetní závěrky odpovídá skutečnosti, která je zobrazena v souladu s účetními metodami. Účetnictví je poctivé, když metody v něm užité podávají věrný obraz hospodaření účetní jednotky.

Zásada účetní jednotky vymezuje účetní jednotku jako uzavřený celek, za který je účetnictví vedeno, a za který se sestavuje účetní závěrka.

Zásada nepřetžitosti trvání účetní jednotky znamená povinnost vést účetnictví v obdobích po sobě následujících od vzniku účetní jednotky až do jejího zániku.

Zásada nezávislosti jednotlivých účetních období
spočívá v zaznamenávání účetních případů do období, s nímž časově a věcně souvisí (akruální princip). Proto je nutné časově rozlišovat náklady a výnosy. Účetním obdobím jsou pravidelné intervaly, za něž se zjišťuje hospodářský výsledek. Jedná se o kalendářní rok trvající 12 měsíců nebo hospodářský rok, který se od kalendářního roku liší.

Ze zásady objektivity účetnictví vyplývá povinnost vést účetnictví úplně, tedy zaúčtovat veškeré účetní případy a zápisy do účetního období, kterého se týkají. Zaúčtování musí být provedeno průkazným způsobem, to znamená, že jednotlivé případy musí být prokázány účetními doklady. Musí být zinventarizovány majetek a závazky a zajištěna úschova účetních pokladů a písemností podle zákona.

Zásada bilanční kontinuity znamená návaznost konečných zůstatků v jednom období a počátečních stavů rozvahových účtů v následujícím období. V průběhu účetního období nelze měnit způsoby oceňování, odpisování, postupy účtování a uspořádání položek účetních závěrek. Změny mezi jednotlivými obdobími mohou být prováděny jen za účelem věrného zobrazení účetnictví.

Zásada oceňování používá historických cen, tedy ocenění aktiv v okamžiku pořízení nebo jejich výroby v pořizovacích cenách, reprodukčních pořizovacích cenách, ve vlastních nákladech, v cenách pořízení nebo nominálních hodnotách a závazky v nominálních hodnotách.

Zásada opatrnosti spočívá v povinnosti promítnout do ocenění majetku a závazků rizika, ztráty a znehodnocení, které jsou známy. Aktiva a výnosy nesmí nadhodnocovat, pasiva a náklady podhodnocovat. To je zohledněno v účtové osnově tvorbou rezerv a opravných položek.

Zásada zákazu kompenzace zakazuje vzájemnou kompenzaci aktiv a pasiv, nákladů a výnosů, nebo příjmů a výdajů (přebytky a manka, přijaté a placené úroky).

Akruálnost znamená, že se případy účtují v době, kdy se uskutečnily, ne až v době, kdy byly přijaty nebo vydány peněžní prostředky s nimi související.


Bilanční princip je výchozím metodickým prvkem podvojného účetnictví. Základem hlavního účetního výkazu – rozvahy je bilanční rovnice, kde platí rovnost aktiv a pasiv. Ta spočívá v dvojím chápání a klasifikaci majetku. Každý druh majetku, se kterým podnik hospodaří, musí být financován určitým finančním zdrojem. Proto se na majetek nahlíží těmito způsoby: Majetek z hlediska formy, ve které je vázán (aktiva) a majetek z hlediska zdrojů, ze kterých byl pořízen (pasiva). V praxi se majetek z hlediska formy se nazývá majetek, majetek z hlediska zdrojů kapitál. Výkaz, ve kterém je majetek zobrazen z pohledu aktiv i pasiv se nazývá rozvaha. Rozvaha je přehled aktiv a pasiv uspořádaných určitým způsobem k určitému okamžiku. Den, ke kterému se rozvaha sestavuje je rozvahový den. Jednotlivé složky aktiv a pasiv v rozvaze označujeme jako rozvahové položky. Peněžní vyjádření rozvahových položek označujeme jako rozvahový stav. Položkou rozvahy je mimo jiné hospodářský výsledek, který je výsledkem jiného výkazu - výsledovky (podle zákona o účetnictví výkaz zisku a ztráty).

Výkaz zisku a ztráty se zřizuje pro zjištění hospodářského výsledku. V tomto výkazu se soustředí náklady a výnosy a jejich porovnáním za účetní období se zjistí hospodářský výsledek. Protože výnosy jsou zdrojem majetku podniku, jsou uvedeny na straně "dal", náklady představují snížení tohoto zdroje, a proto jsou zaznamenány na straně "má dáti".

Princip podvojnosti spočívá ve dvojím zaúčtování každého případu, na straně "má dáti" a na straně "dal". Pro potřeby řízení podniku je třeba znát stavy a pohyby aktiv, pasiv, nákladů a výnosů podrobněji. Rozvahu a výsledovku je třeba rozložit do jednotlivých účtů rozvahových (aktivní a pasivní) a výsledkových (náklady a výnosy).

Uspořádání účtových skupin, ve kterých se účtuje o stavech a pohybech majetku, závazků, výnosů a nákladů, určuje směrná účtová osnova. Podle směrné účtové osnovy je třeba sestavit účtový rozvrh, ve kterém se uvedou veškeré účty, které účetní jednotka používá pro správné zaúčtování všech případů. Účetní rozvrh je možné během účetního období doplňovat (např. při rozkladu syntetických účtů na analytické).

Každá hospodářská operace vyvolává vždy změnu na dvou účtech (na jeden se zapíše částka na stranu má dáti, na druhý stejně velká částka na stranu dal). Tak se nejlépe zobrazí ekonomický obsah dané operace. Princip podvojnosti, na kterém je založeno podvojné účtetnictví, přináší problém vybrat správné účty. Tento problém má odstranit vnitřní kontrolní systém, což je vnitřní proces zpracování účetních informací. Veškeré účetní případy musí být podloženy doklady. Dále je každý případ evidován v účetních knihách. I zde však může dojít k chybám, proto je nutná kontrola kontrolního systému. Do té patří např. přezkušování účetních dokladů, souběžné provádění účetních zápisů z hlediska časového i věcného nebo kontrolní soupisky.

Účetní jednotky účtující v účetnictví účtují v těchto knihách:

  1. Účetní deník. Zde jsou účetní zápisy uspořádány z hlediska časového.
  2. Hlavní kniha. V ní se uspořádají účetní zápisy z hlediska věcného (systematicky).
  3. Knihy analytické evidence. Zde se podrobně rozvádějí účetní zápisy hlavní knihy.
  4. Knihy podrozvahových účtů. Zde se účtují případy, které se nezaznamenávají do předchozích knih.


Účetní deník je jednou z nejdůležitějších účetních knih. Účetní zápisy v něm jsou uspořádány chronologicky a prokazují zaúčtování všech účetních případů za účetní období. Účetní případy se do deníku promítají prostřednictvím účetních dokladů. Každý účetní případ zaúčtovaný v deníku podle časového hlediska, musí být zaúčtován i podle obsahu (podle věcného hlediska) v hlavní knize, a to na dvou různých účtech.

Hlavní kniha
zahrnuje veškeré účty účtového rozvrhu. Ty obsahují následující údaje: zůstatky účtu k prvnímu dni účetního období, obraty strany má dáti a dal účtů za všechna dílčí účetní období.

Knihy analytických účtů jsou určeny k podrobnému rozvedení účetních zápisů na syntetických účtech. Pokud nejsou účty analyticky členěny nebo pokud je účetnictví prováděno pomocí účetního software, nemusí se knihy analytických účtů používat. Podrozvahové účty se odlišují od syntetických i analytických účtů. Není stanovena povinnost účtovat na nich podvojně, ale není stanoveno ani to, že by se na nich nemohlo účtovat podvojně. Ve směrné účtové osnově jsou podrozvahovým účtům vymezeny účtové skupiny 97 až 99.

Účetní knihy se mohou vést jako vázané knihy, na volných listech nebo technickou formou, pomocí účetního software. Při používání vázaných knih je nutné před zahájením účtování očíslovat jednotlivé stránky a zaznamenat, kolik stran má. Obdobně musí být očíslovány i jednotlivé volné listy. V současnosti se více než účetní knihy používá účetní software. Tím se výrazně usnadňuje práce, neboť software zpravidla zajistí provázanost jednotlivých účetních knih a zároveň generuje jednotlivé výkazy.

Zákon č. 563 / 1991 Sb., o účetnictví stanovuje, které osoby jsou povinné vést podvojné účetnictví. Jedná se o:
a ) právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky,
b) zahraniční osoby, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů,
c) organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu,
d) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,
e) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty, včetně zdanitelných plnění osvobozených od této daně, přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 15.000.000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku; do obratu se nezapočítávají příjmy z činnosti, která vykazuje všechny znaky podnikání, kromě toho znaku, že je prováděna podnikatelem,
f) ostatní fyzické osoby, které vedou podvojné účetnictví na základě svého rozhodnutí,
g) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity podle zvláštního právního předpisu, pokud alespoň jeden z účastníků tohoto sdružení je osobou uvedenou v písmenech a) až f) nebo h), nebo
h) ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení podvojného účetnictví ukládá zvláštní právní předpis.

Autobiografická citace

BLAŽEK, J. Společné podnikání více fyzických osob: Diplomová práce. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2010. Dostupné též z http://www.josefblazek.eu/finance.