Daňová evidence
Jednoduché účetnictví
Podvojné účetnictví

Srovnání daňového zatížení fyzických osob v Česku a Polsku

 

Struktura osobních důchodových daní v zemích EU je velmi různorodá a silně odráží národní tradice jednotlivých členských zemí. Liší se přístup jednotlivých zemí k možnostem zohledňování sociálních podmínek poplatníků jako je počet vyživovaných dětí, rodinná situace, invalidita nebo věk. Daň z příjmů se dotýká prakticky všech ekonomicky aktivních osob. Je uvalována na finanční příjem fyzických osob zaměstnaných i samostatně výdělečně činných. Její záběr je velmi obsáhlý a nepatří k nejjednodušším. V Evropské unii existují různé systémy daně z příjmu, které se liší svým dopadem. V tomto článku se podíváme na rozdíly ve zdanění fyzických osob v Česku a v Polsku.

Daň z příjmů fyzických osob v Polsku

 

Dani z příjmů fyzických osob podléhají příjmy fyzických osob, pokud nejsou od daně osvobozeny. Upravuje ji zákon ze dne 26. července 1991, o dani z příjmů fyzických osob (ustawa o podatku dochodowym od osób fizycznych).

Předmětem daně jsou veškeré příjmy fyzických osob, které jsou podrobněji rozděleny do několika kategorií:

  • příjem ze závislých činností,
  • příjem z nezávislých povolání,
  • příjem z podnikání,
  • příjem ve vybraných zemědělských sektorech,
  • příjem z pronájmu nemovitého majetku,
  • příjem z investic a majetkových práv,
  • příjem z prodeje nemovitého majetku, majetkových práv a movitých věcí,
  • ostatní příjem.

Ze zdanění jsou vyňaty příjmy, které podléhají jiným daním (např. příjmy ze zemědělské činnosti, které jsou předmětem daně lesní nebo zemědělské). Od roku 2009 Polsko využívá tzv. progresivní daňovou stupnici, příjmy jsou zdaňovány sazbami 18 % (do 85.528,- Zł) a 32 %. Podnikatelé mají možnost zdaňovat své příjmy ve dvou režimech. Buď příjmy z podnikání oddělí od ostatních příjmů a zdaní je 19% sazbou nebo veškeré své příjmy zdaní progresivně. Polští poplatníci mají možnost využít společné zdanění manželů. Tomu je uzpůsobena většina daňových formulářů, kde si poplatník zvolí, zda uvede pouze své příjmy nebo i příjmy manžela. Zde je vhodné upozornit na skutečnost, že pro daň z příjmů se v polštině používá výraz podatek dochodowy. Výraz dochod označuje převis příjmů nad výdaji na jejich dosažení. Jedná se tedy o analogii zisku v (podvojném) účetnictví nebo základu daně v českém zákoně o daních z příjmů. Základem daně jsou v Polsku příjmy snížené o výdaje na jejich dosažení, polsky koszty uzyskania. Ty mohou být skutečné nebo stanovené paušálně. Mohou je tak uplatnit i zaměstnanci, a to v následujících částkách:

Pokud poplatník vykonává jedno zaměstnání

·         1.335,00 Zł v případě pracoviště v obci bydliště poplatníka

·         1.668,72 Zł v případě, kdy poplatník za prací dojíždí do jiné obce

Pokud poplatník vykonává více zaměstnání

·         2.002,05 Zł v případě pracoviště v obci bydliště poplatníka

·         2.502,56 Zł v případě, kdy poplatník za prací dojíždí do jiné obce

V případě zaměstnanců se základ daně vyčísluje jako rozdíl mezi hrubými příjmy a paušálně stanovenými výdaji. Podnikatelé vyčíslují svůj základ daně prostřednictvím knihy příjmů a výdajů, polsky księgi przychodów i rozchodów. Jedná se o obdobu českého peněžního deníku. Legislativně ji vymezuje § 24a zákona o daních z příjmů fyzických osob (Ustawa z dnia 26 lipca 1991 r. o podatku dochodowym od osób fizycznych) a nařízení 1475 ministra financí (Rozporządzenie Ministra Finansów z dnia 26 sierpnia 2003 r. w sprawie prowadzenia podatkowej księgi przychodów i rozchodów). Toto „jednoduché účetnictví“ se vztahuje nejen na fyzické osoby, ale také na některé právnické osoby: spółki cywilne (společnost podle občanského práva, analogie sdružení osob ve „starém“ občanském zákoníku v ČR), spółki jawne (veřejná obchodní společnost) a spółki partnerskie (partnerská společnost, forma společného podnikání více osob vykonávajících svobodná povolání). Knihu příjmů a výdajů mohou vést podnikatelé s ročním ziskem nad 150.000 EUR. Pokud má podnikatel roční zisk vyšší, než 1.200.000 EUR, je povinen vést (podvojné) účetnictví (v Polsku nazývané księgi handlowe). Podnikatelé se ziskem do 150.000 EUR mohou uplatňovat výdaje paušálem. Tuto problematiku upravuje samostatný zákon.

Podobně jako u nás, také v Polsku existují nejrůznější daňové úlevy (ulgi podatkowe), které odpovídají našim odčitatelným položkám a slevám na dani. Od základu daně se odečítají:

·         zálohy na sociální pojištění,

·         výdaje spojené s rehabilitací,

·         částka 760 Zł na využívání internetu,

·         dary na veřejně prospěšné účely nebo na církev (max 6 % základu daně),

·         úroky z úvěrů na bytové potřeby (týká se smluv uzavřených do roku 2007),

·         bezpříspěvkové dary krve (max. do výše 3.601 Zł u mužů a 3.484 Zł u žen).

Od vypočtené daně se dále odečítají slevy na dani. Zřejmě nejčastěji využívanou slevou na dani je sleva na dítě. Roční sleva v případě prvního a druhého dítěte je 1.112,04 Zł na každé dítě. Na třetí dítě je sleva 1.668,12 Zł a na čtvrté a každé další dokonce 2.224,08 Zł. Od daně lze rovněž odečítat zaplacené zálohy na zdravotní pojištění.

Slevu na poplatníka polský zákon nezná. Pracuje s nezdanitelnou částkou 3.090,- Zł. Jedná se o paušální částku, která se odečítá od ročního základu daně. Někteří autoři tuto částku naopak připodobňují k české slevě na dani. Proto se lze v některých zdrojích setkat s částkou 556,02 Zł. Jedná se o 18 % z částky 3.090,- Zł. Takto vypočtená částka by se odečítala od vypočtené daně. Poplatníci, kteří uzavřeli smlouvu o pravidelném stavebním spoření před rokem 2002, mohou jako slevu na dani odečítat zákonem definované částky.

Určitou zvláštností oproti České republice je daňová asignace. Poplatník může přímo ve svém daňovém přiznání uvést jednu veřejně prospěšnou organizaci, které má být převedeno 1 % z jím odvedené daně.

Daň z příjmů fyzických osob v Česku

Českou daň z příjmů fyzických osob upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Na rozdíl od polského zákona upravuje také problematiku daně z příjmů právnických osob, řada ustanovení je pro obě daně společná. Předmětem daně jsou veškeré příjmy fyzických osob, které lze rozdělit do 5 skupin následovně:

  • příjmy ze závislé činnosti,
  • příjmy ze  samostatné (výdělečné) činnosti,
  • příjmy z kapitálového majetku,
  • příjmy z nájmu,
  • ostatní příjmy.

Sazba daně z příjmů fyzických osob je lineární, 15 %. V letech 2013 až 2015 byla v zákoně obsažena skrytá forma progrese prostřednictvím tzv. solidárního zvýšení daně o 7%.

Zřejmě nejznámějším a nejčastěji využívaným prostředkem daňové optimalizace jsou slevy na dani uvedené v § 35 a následujících zákona o daních z příjmů. Zákon umožňuje od vypočtené daně odečíst částku 24.840,00 korun jako slevu na poplatníka. Pokud poplatník žije ve společné domácnosti s manželem či manželkou, jehož příjmy nepřesáhly 68.000,00 korun za rok, může si uplatnit slevu na manžela ve výši 24.840,00 korun. Je-li manžel držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se sleva na dvojnásobek. Obdobně lze uplatnit slevu na vyživované dítě ve výši 13.404,00 korun, v případě postiženého dítěte dvojnásobek. Dostane-li se daň v důsledku slev na děti do záporných hodnot, je vypočtená částka vyplacena jako daňový bonus.

Pobírá-li poplatník invalidní důchod, má nárok na slevu ve výši 2.520,00 korun v případě invalidity prvního a druhého stupně, v případě třetího stupně 5.040,00 korun. Držitel průkazu ZTP/P si odečte dalších 16.140,00 korun. Je-li poplatník studentem do 26 let věku nebo doktorandem do 28 let, náleží mu sleva 4.020,00 korun.

Jako nezdanitelná část základu daně se označují položky vyjmenované v § 15. Někdy se tyto položky označují jako odčitatelné, neboť se odečítají od základu daně. Poplatník si takto může uplatnit hodnotu poskytnutých darů, pokud jejich souhrnná výše přesahuje 2 % daňového základu nebo je v souhrnu vyšší, než 1.000,00 korun. Pokud poplatník splácí hypotéční úvěr nebo úvěr ze stavebního spoření, může si od základu daně odečíst zaplacené úroky až do výše 300 tisíc korun. Poplatník, který si platí životní pojištění, má možnost odečíst si až 12 tisíc korun ročně. Obdobně u penzijního připojištění / doplňkového penzijního spoření lze odečíst až 12 tisíc korun. Nově si však od svých příspěvků musí odečíst částku 12.000,00 korun ročně (do roku 2012 se jednalo o 6.000,00 korun).

Podnikatelé mohou využít položky odčitatelné od základu daně upravené §34. Dosáhl-li podnikatel v předchozím zdaňovacím období ztráty, může ji uplatnit až v pěti následujících zdaňovacích obdobích. Spíše teoretickou možností je odečtení 100 % nákladů, které poplatník vynaložil na výzkum a vývoj.

V případě zaměstnanců (příjmy ze závislé činnosti) je základem daně souhrn vyplacených mezd navýšený o zdravotní a sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem.

Podnikající fyzické osoby (příjmy ze samostatné činnosti) mají de facto dvě možnosti, jak základ daně vypočítat: jako rozdíl příjmů a skutečných výdajů nebo jako rozdíl příjmů a výdajů uplatněných procentem z příjmů. §7 umožňuje využití následujících výdajových paušálů:

·         80 % u živností řemeslných a zemědělské výroby,

·         60 % u živností volných,

·         40 % u podnikání podle zvláštních předpisů (např. pojišťovací zprostředkovatelé, daňoví poradci nebo lékaři),

·         30 % v případě pronájmu.

Tyto paušály tak využijí podnikatelé s nízkými skutečnými výdaji. Je-li poplatník plátcem DPH, může se rozhodnout v rámci DPH uplatňovat skutečné výdaje a v rámci daně z příjmů výdaje procentem.

V rámci uplatňování skutečných výdajů mohou podnikatelé využít paušální výdaje na auto. Zákon o daních z příjmů umožňuje odečíst 5.000,00 korun měsíčně. Pokud vozidlo využívá částečně pro soukromé účely, může si odečíst jen 4.000,00 korun měsíčně. Paušál lze uplatnit až na tři osobní auta. Hlavním smyslem zavedení paušálního výdaje na dopravu bylo zbavit poplatníky povinnosti vést evidenci jízd a ušetřit jim tak čas. V případech uplatňování odpočtu DPH na vstupu u PHM a parkovného se poplatník této povinnosti nevyhne a je povinen vést evidenci jízd.

 

Daňové zatížení průměrných poplatníků v Česku a Polsku v příkladech

 

V následující tabulce je zobrazen přehled měsíčních odvodů českého zaměstnance, který pobírá průměrnou mzdu (za IV. čtvrtletí 2013), má dvě děti a manželku na mateřské dovolené. Údaje jsou uváděny v Kč.

Hrubá mzda:

26 637,00

34 %

Pojistné zaměstnavatel:

9 057,00

25 %

- z toho sociální pojištění

6 659,00

9 %

- z toho zdravotní pojištění

2 397,00

11%

Pojistné zaměstnanec:

2 930,00

6,5 %

- z toho sociální pojištění

1 731,00

4,5 %

- z toho zdravotní pojištění

1 199,00

 

Základ daně:

35 700,00

15 %

Daň před slevami:

5 355,00

Daňová sleva:

2 070,00

Daňové zvýhodnění na dítě (2x)

2 234,00

 

Sražená záloha na daň:

1 051,00

Čistá mzda:

22 656,00

 

Z tabulky je patrné, že český poplatník odvádí nejvyšší částky na zdravotním a sociálním pojištění. Daň z příjmů odvádí téměř zanedbatelnou, neboť využívá výše popsané možnosti daňové optimalizace.

V další tabulce je zobrazen přehled měsíčních odvodů polského zaměstnance, který pobírá průměrnou mzdu, má dvě děti a manželku na mateřské dovolené. Pro lepší srovnatelnost je zde použita přepočtená průměrná v Česku (podle valutového kursu NBP 1 Kč = 0,1506 Zł ze 04. 06. 2014). Průměrná mzda v soukromém sektoru v Polsku byla ve IV. čtvrtletí 2013 4.006,00 Zł, tedy 26.600,00 Kč. Údaje jsou uváděny v Kč.

Hrubá mzda

26 637,00

Pojistné zaměstnavatel:

5 524,50

0 %

- zdravotní pojištění

0,00

18,19 %

- sociální pojištění

4 845,29

2,55 %

-zálohy na veřejné fondy (např. fond práce)

679,22

 

Celkový mzdový náklad zaměstnavatele

32 161,55

Hrubá mzda

26 637,05

Pojistné zaměstnanec:

 

9 %

-zdravotní pojištění (7,75 % se odčítá od daně)

2 068,66

13,71 %

-sociální pojištění

3 651,93

 

Základ daně

22 244,36

18 %

Sražená záloha na daň

1 912,35

Čistá mzda

19 004,12

 

Z tabulky je zřejmé, že poplatník uvádí poměrně vysoké částky jak na pojistném, tak na dani z příjmů. Uplatnění měsíčních daňových úlev je v Polsku omezené.

V ročním zúčtování (nebo při podání přiznání k dani z příjmů) lze ovlivnit výši odváděné daně z příjmů fyzických osob. Následující tabulka ukazuje možnosti, jak mohou čeští poplatníci snížit svou daňovou povinnost. Pro účely tohoto příkladu bylo pracováno pouze s daňovými úlevami, na které má nárok každý poplatník. Hodnoty darů, úroků z úvěrů na bytové potřeby či platby životního pojištění lze od základu daně odečítat, ale ne každý poplatník je využívá. Proto s nimi není kalkulováno ani u českého, ani u polského poplatníka.

Následující tabulka znázorňuje výpočet roční daňové povinnosti u českého poplatníka s průměrnou mzdou. Údaje jsou uváděny v Kč.

Úhrn příjmů

319 644,00

Pojistné (zaměstnavatel)

108 679,00

Základ daně

428 323,00

Odčitatelné položky

 

hodnota darů

0,00

odečet úroků

0,00

penzijní připojištění

0,00

životní pojištění

0,00

odborové příspěvky

0,00

úhrady za zkoušky

0,00

Odčitatelná položka dle §34 odst. 4 ZDP

0,00

Celkem nezd.částky a odčitatelné položky

0,00

Zákl.daně snížený o nezd.částky a odč.pol.

428 323,00

Základ daně zaokrouhlený (na 100 dolů)

428 300,00

Daň podle §16 ZDP

64 245,00

Slevy na dani

 

sleva na poplatníka

24 840,00

vyživovaná manželka

24 840,00

vyživovaná manželka ZTP-P

0,00

poživatel částečného inv.důch. I. a II. st.

0,00

poživatel ého inv.důch. III. st.

0,00

držitel průkazky ZTP-P

0,00

studium poplatníka

0,00

Slevy celkem

49 680,00

Daň podle §16 ZDP po slevách

14 565,00

Daňové zvýhodnění na dítě (2x)

26 808,00

Daň po uplatnění slevy na dítě

0,00

Daňový bonus dle §35c odst. 3 ZDP

12 243,00

 

Vzorový český poplatník by na dani neplatil nic, ještě by dostal bonus na děti. Na zdravotním pojištění by odvedl celkem 43.152,00 Kč (zaměstnavatel 28.768,00 Kč zaměstnanec 14.384,00 Kč), na sociálním 100.680,00 Kč (zaměstnavatel 79.911,00 Kč zaměstnanec 20.777,00 Kč). Při ročním hrubém příjmu 319.644,00 Kč mu po odvedení všech odvodů (a po obdržení daňového bonusu) zbude 188.055,00 Kč.

Další tabulka znázorňuje výpočet roční daňové povinnosti u polského poplatníka s průměrnou mzdou. Údaje jsou uváděny v Kč.

Úhrn příjmů

319 644,00

Výdaje na dosažení příjmů

8 864,54

„Zisk“ poplatníka

310 780,08

Odčitatelné položky:

 

zálohy na sociální pojištění placené zaměstnancem

43 823,11

výdaje na bytové potřeby – „hypotéka“

0,00

dary na veřejně prospěšné účely a církve, dárcovství krve

0,00

rehabilitace

0,00

používání internetu

0,00

platby na individuální konto důchodového zabezpečení

0,00

pořízení nových technologií

0,00

Základ daně

266 956,97

Nezdanitelná částka na poplatníka

20 517,93

Nezdanitelná částka na manželku

(při společném zdanění manželů)

20 517,93

Daň „před slevami“

40 668,26

Slevy na dani:

 

zálohy na zdravotní pojištění

21 374,50

sleva na vyživované děti (2x)

14 768,13

výdaje na bytové potřeby –„stavební spoření“

0,00

Vypočtená daň

4 525,63

Sražené zálohy

22 948,21

Vratka přeplatku

18 422,58

 

Vzorový polský poplatník by na dani odvedl 4.525,63 Kč. Přeplatek by mu byl vrácen. Na zdravotním pojištění by zaplatil 24.823,90 Kč; zaměstnavatel za zaměstnance zdravotní pojištění neodvádí). 21.374,50 Kč by si zaměstnanec odečetl od vypočtené daně jako slevu na dani. Na sociálním pojištění by odvedl celkem 101.966,53 Kč; zaměstnavatel 58.143,42 Kč, zaměstnanec 43.823,10 Kč. Částku 43.823,10 Kč by si odečetl od základu daně jako odčitatelnou položku. Při ročním hrubém příjmu 319.644,00 Kč mu po odvedení všech odvodů zbude 188.328,00 Kč.

Podle tohoto modelu by polskému poplatníkovi zbylo o 273,00 Kč víc, než českému poplatníkovi. V praxi by rozdíl mohl být větší. Český poplatník by zřejmě uplatnil odčitatelné položky na penzijní připojištění, životní pojištění nebo úroky z úvěrů na bydlení. Polský poplatník by si pak mohl uplatnit jako položky odčitatelné od základu daně výdaje na rehabilitaci, používání internetu nebo úroky z úvěrů na bydlení.

3. Závěr

 

Daňové sazby jsou v Polsku obecně vyšší, než sazby v České republice. Zde je však nutné zohlednit rozdílný výpočet základu daně u přímých daní. Poláci totiž nepracují se superhrubou mzdou. Zálohy na zdravotní a sociální pojištění lze dokonce odečítat od základu daně a od daně. Z pohledu samotné daně z příjmů se jeví český systém jako přívětivější, neboť daňový poplatník může obdržet daňové bonusy na děti. Z pohledu pojistného polští poplatníci odvedou méně na zdravotním pojištění, zaměstnavatel na něj nepřispívá. V případě sociálního pojištění v Polsku lze pozorovat vyšší odvody na straně zaměstnance, než je tomu u nás. Z hlediska daňové optimalizace mají polští poplatníci podobné možnosti, jako ti čeští. Polsko oproti Česku zvýhodňuje rodiny s více dětmi, jež mohou uplatňovat vyšší slevy na třetí a čtvrté dítě (Česko podobný princip zavedlo až od roku 2015). Na druhou stranu je zde kratší mateřská i rodičovská dovolená. V případě ztráty zaměstnání je vyplácena podpora v nezaměstnanosti po dobu 6 měsíců, v regionech s vysokou nezaměstnaností dokonce po dobu 12 měsíců. Čeští nezaměstnaní můžou počítat s podpůrčí dobou 5 měsíců, dříve narození s 8 a 11 měsíci. Státem vyplácené dávky pochopitelně nemohou plně nahradit mzdu. Lidé, kteří se ocitnou bez práce, ať už z důvodu rodičovství nebo ztráty zaměstnání, musí více spoléhat na pomoc rodiny.

Autobiografická citace: Blažek, J. Evidence tržeb v EvropěF.listy. Léto 2016